Běžecké boty na trail

O všech běžeckých botách píšeme s velkým potěšením, ale na terénních běžeckých botách je něco extra vzrušujícího. Co však dělá terénní běžeckou botu běžeckou botou? Především proto, že je v nich zábavné běhat na měkkém i nepříliš měkkém povrchu. Terénem nejsou proto, že by v nich bylo hodně stoupání a klesání, ale hlavně proto, že to není asfalt nebo rekultivace. V trailových běžeckých botách je také lepší běhat kvůli lepší trakci při běhu v písku na pláži nebo ve sněhu.

Kromě toho, že bota na trailový běh by měla mít lepší přilnavost na méně tvrdém a nerovném povrchu, jsou níže uvedeny některé další věci, které by měla umět ve srovnání s botou na běhání na ulici:

• Ochrana špičky: špička je tvrdší a dostává další vrstvu

.

• lepší opora nohy: trailová běžecká bota by měla lépe držet nohu

.

• ochrana proti nečistotám: při běhu po stezce se do běžné boty snadno dostanou kousky hlíny, trailová běžecká obuv by tomu měla zabránit

.

K botě na trailový běh můžete přidat další plusy, ale tyto čtyři (výčet + trakce) musíte mít.

To dnes naštěstí umí spousta bot a my se snažíme psát o co nejvíce botech pro terénní běh, protože většina z nich má svůj charakter, na co se doporučuje a komu se doporučuje.

Při výběru boty na terénní běh byste měli také zvážit, na jaké dlouhé běhy ji budete používat, jakým tempem budete běhat. Pokud nemáte silný kotník, měli byste si pořídit stabilní nebo stabilnější trekovou běžeckou obuv, protože kotník je při běhu vystaven většímu namáhání a snáze se zraní.

Trailové běžecké boty mají obvykle tenčí tloušťku mezipodešve, takže pokud máte jiné potřeby, věnujte tomu při výběru pozornost.

Drop terénních běžeckých bot je také obvykle menší, což by neměl být problém, ale pokud běháte po asfaltu v běžeckých botách s vyšším dropem (10-12 mm), může být menší drop (např. 4 mm) zpočátku nezvyklý.

Ty si můžete vyfiltrovat na této stránce (na mobilu musíte stisknout tlačítko filtru, aby se filtr zobrazil, na počítači je vlevo).

Běžecké boty na trail mají o něco důležitější roli než boty na asfaltový běh, protože pro dosažení lepšího výsledku musí poskytovat ochranu i oporu. Nejde jen o to chránit nohu před kameny, úlomky a větvemi při běhu, ale také ji chránit před zraněním. Chodidlo a kotník se v terénu unaví mnohem rychleji a k většině zranění obvykle dochází na konci běhu v terénu, kdy je běžec méně schopen ukáznit svůj krok. Tomu pomůže zabránit i dobrý pár terénních běžeckých bot, samozřejmě v závislosti na úrovni trénovanosti.

Vývoj terénní běžecké obuvi byl podnícen především rostoucím počtem prestižních dálkových běžeckých závodů, které se začaly pořádat v 70. a 80. letech 20. století. Na konci těchto závodů již nebylo možné bezpečně běhat v běžné běžecké obuvi, rozpadala se a také nedostatečně chránila nohy běžců. Nešlo jen o to, že se v nich nedalo dosáhnout dobrého výsledku, ale také o to, že regenerace po běhu trvala týdny.

Až do roku 2000 byl krosový běh rozvrstveným sportem a krosové běžecké boty tvořily jen velmi malou část nabídky běžeckých bot. Částečně to bylo způsobeno tím, že obvykle vážnější běžecké závody byly závody na ultra dlouhé vzdálenosti. Jakmile se rozšířily závody na kratší vzdálenosti, poptávka po běžeckých botách narostla a značky běžeckých bot si toho všimly.

Začala vznikat nová generace běžeckých bot, přičemž většina výrobců běžeckých bot vycházela ze svých běžeckých bot pro běhání na silnici a snažila se je přizpůsobit pro terénní podmínky. Oproti terénním běžeckým botám z minulosti byly nyní pohodlné, odolné proti roztržení, měkké a dynamické. Receptem bylo vyvinout podrážky s lepší trakcí, přidat do mezipodešve desku chránící před skalami a zesílit tkaninu svršku, přidat nové vrstvy, které byly více ochranné a také odolnější. Dvěma výraznými terénními běžeckými botami, které stály v čele této nové řady, byly La Sportiva Slingshot a Brooks Cascadia.

Následoval další obrat nejen v terénní běžecké obuvi, ale také v obuvi na asfalt. Vyšla kniha Chrise McDougala Born to Run, která velmi stručně pojednávala o tom, že běh naboso je nejpřirozenější a že dodnes žije mnoho domorodých kmenů, jejichž příslušníci běhají velmi dobře naboso. To ještě umocnila studie harvardského profesora Daniela E. Liebermana, o které jsme psali v běžeckých botách, kde se také hovořilo o výhodách běhu naboso. Výrobci běžecké obuvi se proto přeorientovali na minimalistické, tenké běžecké boty pro běh uprostřed chodidla, které poskytují přirozený zážitek z běhu, včetně terénních běžeckých bot. Tento zvrat událostí vývoji technologií nepřál. Několik elitních sportovců dosáhlo v těchto minimalistických botách dobrých výsledků, ale masovému sportu tento trend tolik neprospěl a stejně rychle, jako přišel, počátkem 10. let zmizel. Stále existují, stále se dají tyto běžecké boty sehnat, ale už to není ten typ.

Od 10. let pokračoval technologický pokrok a v terénní běžecké obuvi se prosadil trend, který se zaměřil na 3 základní vlastnosti, a to tlumení, ochranu a trakci. Společnost Hoka a po ní většina značek běžeckých bot přinesla do světa terénních běžeckých bot vysoce odpružené pohodlné běžecké boty a dnes v podstatě vidíme dva koexistující trendy v hobby běžeckých botách, nižší, dynamičtější terénní běžecké boty s vyšším pocitem při běhu a vysoce odpružené pohodlné terénní běžecké boty. V profesionální terénní běžecké obuvi se také objevily karbonové desky a superkritické pěny, které jsou díky pokroku a výzkumu stále odolnější.